Starého psa novým kouskům nenaučíš. Jasně, SIX DEGREES OF SEPARATION jsou jenom jedni, mají to rádi kovové, melancholické a melodické, slaví s tím úspěchy, tak proč něco měnit. Jenomže se může velmi lehce stát, že v tom bude zakopaný pes. Jako předminule, na „The Hike & Other Laments“ (2013). Teoreticky a formálně bylo všechno v pořádku, kapela v osvědčeném složení, jen jí to prostě šlo jako psovi pastva.  

To by po tom pak asi ani pes neštěknul. Podobný pocit, bohužel, mám i ze sedmého řadového alba Moravanů, jinak mimochodem poměrně vkusně pojmenovaného „Old Dogs“ (neboli „staří psi“, dodávám pro jistotu) a po grafické stránce doprovozeného moc pěkným a originálně provedeným bookletem s vloženými červenými stránkami, připomínajícími někdejší „průklepáky“. Jako kdyby tihle staří psi štěkali, ale už moc nekousali.

Jistě, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Tak prosté to je. Já se ovšem cítím být tím posledním, kdo by měl tendence podobným způsobem přistupovat zrovna k SIX DEGREES OF SEPARATION, a kdo by na ně pro to chtěl být jako pes. Přesto ale musím konstatovat, že „Old Dogs“ je studené jako psí čumák. Forma, kterou kapela prokázala na minulém albu „Simple“, a která oproti svému předchůdci sympaticky odkázala na její nejlepší léta, jak jinak než reprezentovaná alby „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ a „Chain-driven Sunset“, zdá se být aktuálně vystavena počasí, do nějž by ani psa nevyhnal, a tedy jaksi pod bodem uchopitelných sympatií.  

Moravští se zkrátka aktuálně (a navzdory čtyřletému odstupu od posledního nahrávání) zdají být autorsky vyčerpáni tak, že to sotva stojí za album hodné jejich vezdejší pověsti. Každý pes stejná ves a čest výjimkám, které tady opravdu působí jako onen pověstný nejlepší přítel člověka v roli posluchače. A ty jsou vlastně jen dvě, úvodní „Lunacy Mantra“, jíž ovšem za pět minut dvanáct zachraňuje nosný riff a závěrečný Doctorův rozmáchlý zpěv, a „Moral Sportsmanship“, husí kůži nahánějící skladba, kterou prostě chcete od SIX DEGREES OF SEPARATION slyšet jako úplně novou, protože na vás dovede udělat opravdové psí oči.  

Čtěte také: SIX DEGREES OF SEPARATION - O kravském zabučení, golfistech a pingpongovém míčku (rozhovor s kapelou)   

Jinak kolem a kolem vzato (a po mnohých soustředěných posleších, aby nedošlo ke zmýlené) motivy takové „Blind Date With Past“ jsem už od stejných autorů slyšel hodněkrát, podobně jako „Common Aim Ltd“ a mnoho dalších z obsahu celého alba. A když se pokouším se přesvědčit, že alespoň třeba „Thoughtful Sheep (Coming Of Age)“ má solidní náboj, zjišťuji, že je to želbohu jen ve chvílích, kdy jí právě poslouchám, zatímco bez přímého kontaktu s ní si z jejího znění nevybavím nic, jen prostě „stádovou“ příslušnost k SIX DEGREES OF SEPARATION. A to je tedy doopravdy na psí život.  

Ne, zároveň to však není celé pod psa a stejně se nedá říct, že by to ani pes nežral. Budu se opakovat, ale jakékoliv dosavadní album Doctora a spol. nikdy nekleslo pod hranici průměru a v mých očích si vždycky našlo alespoň pár cestiček, jak zůstat s jistotou nad ním. Tentokrát je to však skutečně jen o psí fousek a vůbec nejlépe, když už jsme u toho, by to možná vystihnul titulek někdejší skladby TÖRR „O psovi s vyraženým dechem“.